Do Indie nejen za tygry

26.5.2024 - 3.6.2024

Den 1.

Tak jsme se konečně dostali do země tygrům zaslíbené. Wifi je vtipná, ale občas i funguje. Hned po příjezdu na hotel jsme zmerčili výrečky indické, hnědé čimčaráky, žluté čimčaráky, mini čimčaráky, veverky, ještěrky a další drobotinu.

Na cizince jsou tu hodní, takže poctivě varují před každým pálivým chutney a kari. Nicméně i to co není - podle evropských standardů - pálivé, bych přirovnala minimálně ke kfc. Jediné, co tu není pikantní je ovoce.
Abych uzavřela téma žrádla, hlavním hřebem dne bylo naše první safari. A po docela divoké jízdě ve 46°C v indické verzi džípu bez střechy jsme našli prvního tygřího samce.

Den 2.

Je vedro. Odpoledne se cítíme jako pizza v peci. Ale zvířata jsou bomba!
Ranní safari jsme zahájili tygřicí, která má momentálně 3 roční mláďata. Z rána jsme ji ale zastihli samotnou. Ne nadarmo u nás na workshopech říkáme “udělám ti medvěda”, protože na skále nad námi se jeden (nefotitelně) objevil a jak se nám tygřice na něj zadívala! Později jsme se potkali i s její omladinou, která nám zapózovala u cesty.

Na odpoledním safari jsme jeli do jiné oblasti a hned od začátku s námi náš řidič zkušeně uháněl jak Fitipaldi na Dakaru, protože se prý někde objevuje tygřice se zatím nejmladšími koťaty. Bohužel jsme ji nezahlédli, ale zato jsme potkali párek šakalů.

Pak jsme zase uháněli za jinou tygří rodinkou kde mladý tygr zkoušel lovit malého paroháče.
Na závěr jsme cestou zpět narazili na rodinku medvědů. Takže zatím bomba, ještě jen čekáme na ty leopardy.

Den 3.

Furt je vedro. Odpoledne jsme jak steaky v horkovzdušné troubě. Čekáme, kdy tak začneme být i cítit. Náš řidič je offroadový Schumacher.
Pro tento den jsme měli velká očekávání. Kvůli různým změnám v provozu parku, mělo být opravdu málo aut a návštěvníků. Očekávání se naplnila. Naše první dnešní safari bylo naprosto SKVĚLÉ! Hned při příjezdu do oblasti náš úžasný průvodce zmerčil tygří rodinku. Protože ale nebyla na zrovna vhodném místě pro foceni, rozhodl se zariskovat a jít po levhartovi. Vyplatilo se! Levharta jsme našli s právě skolenou laní, kterou si táhnul po vyschlém korytě řeky do kopců.

Když si ji pak odtáhnul z našeho dohledu, rozjeli jsme se zpět za tygry, kteří zrovna začali s přesunem na jejich oblíbené místo. Jako jediným se nám poštěstilo, a mohli jsme je fotit po celou dobu jejich přesunu. Koťata se s tygřicí vroucně mazlila a předvedla nám show plnou roztomilosti.

Odpoledne jsme už takové štěstí neměli. Potkali jsme šakala a supa, o tygrech jsme věděli, ale kromě jednoho výstupu daleko před námi, se váleli někde v útrobách jedné jeskyně. Myslíme ale, že za těch pár hodin dopoledne jsme nacvakaly obě zatím nejvice fotek a maže se to opravdu hodně špatně.

Den 4.

Pořád chcípáme vedrem. Pečeme se tu jak prasata na rožni. Řidič jezdí jako kdyby nás ukradl. Barman nedokáže říct “pivko”, ale zkomolil to na “pičko”, a s tím jsme spokojeni i my.
Ranní focení bylo zase bezva. Na tygří rodinku jsme narazili hned za branou do dnešní oblasti a měli jsme možnost je fotit i sledovat téměř celou dobu. Přecházeli kamenné mostíky k místu s loveckým pavilonem bývalého maharádži. Tady si řádně odpočali se svačinkou v podobě kaloňů.

Zapózoval nám i chtivý krokodýl.

Odpoledne se nám tygr ukázal až v posledních 5 minutách. Překvapil nás ovšem náhlý déšť po cestě zpátky. Naštěstí jsme tak rozpálení, že se na nás ta voda téměř stíhala odpařovat než stačila natéct do foťáků.
Stále čekáme na dalšího levhartíka a další možnost na medvědy.

Den 5.

Dnes pekelníci evidentně zapomínali přikládat do kotle, protože teplota nám o celý 1 stupeň klesla a odpoledne se dokonce zatáhlo. Náš Alois Loprajs byl nahrazen umírněnějším panským kočím. Číšníci v restauraci si začínají psát slovníček. Bohužel si myslí, že jsme Francouzi, takže až sem někdo ze země baget přijede, bude se asi divit, co je to “zmrzlinka”.
Ranní tygrování bylo naprosto fenomenální. Tygří omladina si hrála v bazénku. Cvakali jsme tak urputně až nás do ukazováčků braly křeče. Zase jsme poctivě plnili kartičky. Ach to bude hodně složité mazání!

Odpolední hledání divé zvěře bylo ovšem snad ještě lepší, protože jsme znovu našli levhartí samici. Škoda jen, že turisti v autobuse před námi dělali takový hluk, že jí překazili pokus o lov.

Zahlédli jsme i velkého tygřího samce, který měl ale schované zbytky od snídaně na nefotitelném místě. Za branou parku jsme pak pokropili salvou z našich Canonů medvěda. Sice nám nelezl po stromě, ale jinak modelkoval zkušeně.

Zítra zase na tygry do nejslavnější oblasti parku, a snad se nám podaří najít i nějakou tu ketupu - rybožravou sovu.

Den 6.

Tááákže… stav se nemění, pořád chcípáme. K mému zklamání nemám ani moc co napsat k našemu řidiči. Možná jen to, že co nedává do drsnosti v jízdě, si vybíjí na klaksonu. Číšníky jsme naučili tak dobře česky, že už jim nerozumíme ani v angličtině. Mimořádná událost byl malý infarkt s Radčiným telefonem. To si tak hledá inspiraci a najednou PUF a obrazovka černá. Prostě nezvládl oslnivé fotografie … . Se safari se tu pořád opakuji. Není den, kdy bychom neviděli nějakou akci nebo představení.

Dnešek nebyl výjimkou. Tygřata si hrála v bazénku, medvěd lezl po zdi, pávi řvali, opice nám z pokoje kradly pití. Medvěda jsme si dali i podruhé krásně v lese.

Přes cestu nám přešel levhart. Levharta nám náš úžasný průvodce … naháněl hlavně kvůli Radce a zatím skoro pokaždé nahnal a za to mu patří velký dík! Mladí tygři si dávali k večeři axise.

Jediné co, nenašli jsme ketupu, takže ta je a seznamu pro zítřek. Místní výreček indický Luďa, se k nám do hotelu zase vrátil na pozorovatelné místo. Snad mu to vydrží i zítra.

Den 7.

Z našeho pohledu se teploty nemění i když se občas ozvou teorie o mírném poklesu. Ale spíš už si na život v pekle začínáme zvykat. Telefon Radce nejspíš úplně odešel. Včera se po té mrtvičce ještě probral, dnes je displej úplně kaput. Ranní safari jsme zahájili medvědem ještě před branou do jednotlivých oblastí parku, ale zcela poprvé jsme to měli bez tygrů zblízka.

Místo nich jsme proto naháněli ketupy a lelky.

A podařilo se! Našli jsme obojí. Stihli jsme si cvaknou i nějakého toho krokodýla, všudypřítomné pávy a opice.

Odpoledne už jsme se štěstím zajeli do starých kolejí a mohli jsme fotit a pozorovat tygřici se třemi tygřaty a tygřího samce, který se prý v turistické části parku asi půl roku neukázal. Výrečka Luďu jsme po večeři zahlédli při nočním lovu, no a na zítra nám teď zbývá nafotit konečně toho bílého čimčaráka s dlouhým ohonem a samozřejmě levhartů není nikdy dost.

Den 8.

Odjezd se nám blíží, horko neustává, kari nám leze i ušima. Už nám zbývají pouze 2 safari před návratem domů. Náš již 3. a poslední řidič je zkušený offrouďák. Projede úplně všechno a všude se vejde. Kudy nevede cesta najde si jinou. Číšníci stále nechápou, že fakt nejsme Francouzi.
Dnešní safari se neslo v duchu tygrů. První tygří rodinka přímo u nás ulovila axise. Bohužel si tu brutální část schovala do koruny spadlého stromu a neviděl jí vůbec nikdo. Jedno z koťat si pak odnášelo masíčko schovat, ale Radka to zahlédla jen koutkem oka přes zadek jiného účastníka, který se v nesprávný moment úplně debi- špatně postavil. Já jsem stihla jen tak tak, než jsem taky mohla obdivovat zadky.

Na druhé focení nám bylo slíbeno dohledávání levharta, ale druhá tygří rodinka řekla „Ne ne ne. Vy pojedete za námi a my vám ukážeme divadlo.“ Tak jsme jeli. Byla to přehlídka roztomilosti i ukázka drsné výchovy.

U tygrů jsme stihli i mangustu a místního ledňáčka.

Tak snad zítra na rozloučenou ještě stihneme jednoho levharta …nebo dva.

Den 9.

Poslední safari před cestou domů. Na dálku tygři, na blízko pita a čimčarák s dlouhým ocasem a snaha dohnat fotky některých zviřátek, která jsme zatím opomíjeli. A pak už jen cesta domů.