Do Finska za medvědy při letním slunovratu

Po úspěšné výpravě v roce 2019 jsme věděly, že se do finské tajgy musíme vrátit. Zaprvé jsme si tentokrát chtěly přivézt fotku rosomáka a zadruhé nás velmi lákala vyhlídka “bílých” nocí a zelené trávy prorostlé suchopýrem. Kvůli coronaviru jsme cestu museli o dva roky posunout, nicméně cesta se uskutečnila a stála za to.

Včetně zkušeného vůdce výpravy, Ondry Prosického, nás bylo osm statečných. Všichni jsme samozřejmě byli poučeni, že ty dvanáctikilové batůžky s veškerými našimi optickými poklady musíme umět zvedat jakoby nic nevážila - to aby nikoho to vážení nenapadlo.

Oproti minulé návštěvě jsme místo do Kaajani přiletěli na letiště v Oulu. Tam na nás čekala již dodávka se starým známým řidičem, kterého Radka ihned pozdravila nacvičenou frází ve Finštině, “Je za tebou medvěd.”. Smích všechny přešel ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, že v tomhle autě se teď budeme na sebe lepit přes 300 km. My s Radkou jsme i tak děkovaly Odinovi za našich 165 cm, protože chlapci se svými 180 cm a více to neměli pohodlné už vůbec.

Jako již tradičně jsme se cestou zastavili v místním supermarketu, kde se kluci vybavili hektolitry piva a my místními pochutinami jako třeba sobím salámem. Nebyli jsme ale ještě ani ve třetině cesty, a tak kluci zahájili pivní degustaci, aby ta cesta byla veselejší.

Do centra jsme dorazili kolem 21 hodiny a s potěšením jsme zjistili že na nás, vyhladovělé dobrodruhy, ještě čeká večeře. Kolem půlnoci jsme si udělali nutné selfie, abychom měli důkaz o tom, že tu opravdu je pořád světlo.

První probdělá noc.

Pro první den jsme byly přiřazeny do krytu číslo jedna. Byly jsme nadšené, protože zde je výhled hned do tří stran. To samozřejmě znamená dávat třikrát takový pozor. Tento luxusní výhled byl také vykoupen nemilosrdným průvanem. Dlouhou chvíli jsme si krátily, požíráním oříšků a bonbonů.

Za pár hodin se nám již ukázal první chlupatý domorodec. Byly jsme nadšené. Kluci už zas tolik ne, protože k nim nedošel. Nám ale zapózoval na skále a přeci jen po chvíli nakouknul i do výhledu krytu č. 5.

I druhý medvěd se rozhodnul pro trasu přes skalisko, ale tentokrát krásně obešel i jezero před námi, než zase odešel zpět do lesa.

Třetí medvěd byl asi největší, kterého jsme mohli za celou dobu vidět a on si toho byl vědom. Loudavým krokem přišel tak blízko k našemu krytu, že se nám tajil dech. Naštěstí jsme každá jela vybavena dvěma foťáky (2x 5D Mark IV, R5 a 750D), takže jsme ani nemusely měnit objektivy.

Nakonec chvilku před půlnocí jsme měli štěstí a dorazila i zrzavá kmotra liška, promoklá, urousaná od trávy a přesto jí to moc slušelo. Obešla jezírko a zmizela.

Den druhý

Druhý den jsme vystřídaly Ondru s Pepou v krytu č. 24 u horního jezera. Tenhle kryt má krásné prostředí pro focení. Počasí se vyjasnilo, a tak jsme doufali, že provoz bude jako předchozí den.

Chvilku poté, co jsme si vše připravily nás navštívila liška. Evidentně jiná, než předchozí den, a za krásného měkkého světla se nám předváděla. Obešla jezero ze vzdálenější strany a zmizela.

Do hodiny nás překvapil medvěd, který přišel nepozorovaně z boku a hodně blízko, takže se ani nevešel do záběru.

Evidentně hodně zkušený jedinec, protože obešel kolem celého jezera, vybral všechny návnady a i když ho obtěžovali racci, nic si z nich nedělal a své volné tempo nezměnil. Z jeho procházky se tak daly nafotit pěkné portréty i obrázky, na kterých je vidět malebné prostředí letní tajgy.

A takhle vypadala finská hluboká noc v době letního slunovratu

Pak kluci zahlásili, že jim dorazil ke krytu rosomák, a my netrpělivě vyhlížely, jestli dorazí i k nám. Pomalu jsme to vzdaly, ale pak jsme ho na malý okamžik zahlédly. Probíhal na protilehlé straně jezera, za mlhou tak hustou, že by se skoro dala krájet. Už jsme ani nedoufaly, že nám nějaká fotka vyšla. Já měla větší štěstí, že jsem ho zahlédla dřív, a tak se jedna podařila.

Radka má bohužel mlžného ducha finské tajgy.

Pak už jsme si čas krátily jen focením ptáků – vodouše, strakapouda a všude přítomných racků.

Třetí den

Třetí den jsme se přesunuly k nejbližšímu jezeru a zase jsme měly štěstí. První medvěd dorazil za plného světla v šest hodin a pěkně se nám ukázal u vody. Přišel i do blízkosti krytu, aby vybral nástrahu a zase odešel do lesa.

Druhý obr dorazil asi tři hodiny poté. Ten tentokrát ani neprojevoval zájem o připravenou újeď, ale evidentně šel po pachové stopě. Podezíraly jsme ho, že si hledá přítelkyni, protože mohutně nasával pachy.

Ten večer asi po půl hodině dorazil ještě poslední medvěd našeho fotovýletu. Ten k jezeru ani nezamířil, a jen prošel směrem k našemu ubytování. Zastavil se až u krytu asi 30 m od nás, vybral tam návnadu, hodil po nás očkem a vydal se po cestě směrem k našemu hotýlku.

Všechna tato setkání nejen s medvědími velikány, ale i s ostatní faunou v nás zase zanechaly úžasné dojmy a přesvědčení, že se musíme vrátit. Děkujeme Ondrovi za skvělou organizaci a všem účastníkům zájezdu (Pepovi, Martinovi, Rasťovi, Zdenkovi a Bobovi), za perfektní společnost hustě kořeněnou humorem.