Blízká setkání s medvědy

V první polovině září jsme si udělaly velkou radost a konečně podnikly cestu za medvědy do divočiny finské tajgy. A protože jsme si chtěly užít dovolenou se vším všudy, s nadšením jsme zvolily možnost vyrazit na cestu s Ondrou Prosickým, díky kterému výlet předčil naše očekávání.

Už na letišti jsme pochopily, že tato cesta bude skvělá už jen díky osazenstvu skupiny.

Celá cesta do Kajaani proběhla bez jediného zádrhele a po krátké zastávce v místním supermarketu, kde jsme se museli všichni řádně zásobit laskominami do krytů (a chlapci pivem), jsme se vydali autem do oblasti Kuhma.

Na místě jsme se ubytovali v jednoduchých, ale hezkých a čistých pokojích. Musím podotknout, že nám chlapi gentlemansky nechali pokoj s vlastní koupelnou.

Hned první večer jsme ve čtyřech vyrazili na noční bojovku s plánem nalezení nějakých těch místních sov. Od Martina jsme dostali rychlokurz, jak se chovat při setkání s medvědem. Moc odvahy nám to nedodalo (hlavně Radce), ale statečně jsme vyrazili vstříc nočnímu dobrodružství. Po několika neúspěšných pokusech o přivolání a asi 2 kilometrové procházce jsme se otočili zpět. Procházka se ovšem vyplatila a narazili jsme na mladého sýce (samozřejmě asi 100 metrů od hotelu). Kloudná fotka z toho sice nevylezla, ale pro ostřílené workšopáky jako my to byl skvělý zážitek.

Druhý den už jsme po snídani šmejdili všichni po okolí, a několik z nás se vydalo udělat si pěkné selfíčko s finskými pohraničníky (k jejich smůle/štěstí žádného nepotkali), ostatní se šli podívat třeba na nedaleké stanoviště pro focení drobného ptactva. Challenge o sýkorku v letu zatím nikdo nevyhrál.

V 16 hodin jsme si vyzvedli zásoby, které nám v hotelu připravili a všichni jsme se vydali do krytů. Ondrovo pověstné štěstí ho nezklamalo a méně než po hodině čekání se pochlubil návštěvou medvědice s medvíďaty. I k našim krytům později zavítala, stejně jako velký hnědý medvěd

a jako další šedý medvědí puberťák.

Druhý den jsme měly nejfrekventovanější kryt (a s nejvíce pavouky) asi my.

Medvědice se nám se svými potomky ukázala hned několikrát, stejně tak další medvědi.

Naivně jsme si myslely, že nás první noc v krytu zocelila natolik, že stejně jako naše mužské osazenstvo, můžeme jít vykonat potřebu pohodlněji vedle krytu. Skvělý nápad nás přešel asi po deseti minutách, kdy se objevil velký medvěd a namířil si to přímo k naší boudičce. Řekly jsme si proto, že si pro jistotu zajdeme pohodlně ven až ráno, kdy je menší pravděpodobnost setkání. Velký hnědý méďa to ale musel tušit, protože se v 6 ráno u našeho krytu objevil znovu.

Třetí den měli největší štěstí fotografové z nejvzdálenějších krytů (samozřejmě Ondra), kteří měli možnost vidět a nafotit roztomilé rosomáky. My jsme za to měly skvělou možnost vyfotit si medvěda v protisvětle. Nejzajímavější fotky ovšem tentokrát vznikaly vnoci za téměř žádného světla, kdy nám už i foťáky skoro odmítaly ostřit. Ráno jsme se pak neochotně smiřovali s realitou brzkého návratů domů.

Celkově byl výlet naprosto skvělý. Vše bylo perfektně zařízené a jako na správné dovolené jsme neměly s ničím starosti. Zvířata se ukázala každý den a každý si prostě musel odnést krásné fotky. Všichni jsme využili krátká i dlouhá skla a vyzkoušeli jsme si vyšponovat ISO i čas. Zároveň jsme Ondru začaly připravovat na to, že nás bude mít na krku znovu, protože rosomák k nám nedošel a zároveň nás velice láká období bílých nocí.